Známí zástupci ohrožených druhů u nás
Bledule letní
(Leucojum aestivum) je druh jednoděložné rostliny z čeledi amarylkovité (Amarillidaceae).
Jedná se o evropský druh s přesahem do jihozápadní Asie. Roste hlavně v jižní a jihovýchodní Evropě s přesahem do Evropy střední. Byla člověkem zavlečena do Severní Ameriky, kde místy zdomácněla.
V České republice se přirozeně vyskytuje pouze na jižní Moravě, především v nivách dolní Moravy a dolní Dyje. Jinde chybí nebo zde byla jen výjimečně vysazena, sporné jsou lokality na střední Moravě v nivě Bečvy. Nejčastěji roste v měkkých luzích , ve vlhčích tvrdých luzích, v okolí mokřadů a v porostech vysokých ostřic Je to kriticky ohrožený druh flóry ČR, kategorie C1.
Česnek tuhý
(Allium strictum) je druhjednoděložné rostliny z čeledi česnekovité.
Více lokalit se nachází v kontinentálních údolích Alp a ve středních a severních Čechách, pak už jsou jen izolované lokality ve středním Německu, jediná lokalita na Slovensku u Popradu. Několik izolovaných lokalit je ve východní a severovýchodní Evropě. Souvislejší rozšíření má v Asii, kde roste v Kazachstánu, na Sibiři, vMongolsku, na Dálném východě a v severní Číně.
Cyanus, Centaurea je rod rostlin z čeledi hvězdnicovitých . V ČR rostou čtyři druhy; nejznámější je jednoletá plevelná chrpa polní, zvaná modrák (Centaurea segetum), původem z jihovýchodní Evropy, léčivá rostlina. Další tři vytrvalé druhy jsou chráněné: chrpa horská (Cyanus montanus), chrpa měkká (Cyanus mollis), chrpa chlumní (Cyanus triumfettii). V Evropě je známo až 180 druhů.
Nebo-li latinsky Plantago maritima. Tato rostlina je velká od 10 do 40cm. Rostlina kvete od července do září. Tvary listů má kopinaté až čárkovité. Jitrocel roste pouze na zasolených půdách, na mořském pobřeží, na zasolených pastvinách. Nesnáší stín. U nás se vyskytuje jen vzácně na nejteplejších místech v severozápadních Čechách a na jižní Moravě. Je to léčivá rostlina, používá se jako projímadlo. Je také možné ji použít do salátů. (Polystichum lonchitis) patří mezi kapradiny z čeledi kapraďovité (Dryopteridaceae) a lze ji zaměnit za jednoho z dalších dvou zástupců rodu. Jsou jimi kapradina laločnatá (Polystichum aculeatum) a kapradina Braunova (Polystichum braunii). Tyto dva druhy se liší od níže popisované tím, že jejich listy jsou 2x-3x zpeřené a dlouze řapíkaté.
Chrpa měkká
Jitrocel přímořský
Kapradina hrálovitá
U nás se preferuje lesní světliny při horní hranici lesa, a to od horského do subalpínského stupně, dále pak kosodřeviny. V pahorkatinách ji nalezneme vzácněji a pokud se vyskytuje v nižších polohách, je to pouze přechodně a zvláště na antropogenních stanovištích. Mezi horské oblasti ČR, kde ji vzácně najdeme, patří oblast Krkonoš a Jeseníků.
Kostival český
Symphytum officinale L. var. bohemicum.
Patří do čeledi brutnákovitých rostlin. Vyskytuje se v Británii, Nizozemí, Německu, Itálii, Čechách (v Polabí a Dolním Poohří), na jižním Slovensku, v Maďarsku, Polsku, Rumunsku, srbské Vojvodině, snad i v Malé Asii.
U nás ji můžeme nalézt na vlhkých loukách a v lužních lesích, na březích vodních toků, na místech zjara zaplavovaných, v pásmu od nížiny do pahorkatiny.
Kavyl chlupatý
Latinsky Stipa dasyphylla.
Patří do čeledi lipnicovitých. Stébla dorůstají až výšky 10-90 cm.
Celkově je známo 50 druhů ,které rostou v Evropě, Středomoří, Asii a v severní Americe.
V ČR roste 9 druhů. Kavyl vláskovitý, kavyl tenkolistý, kavyl Smirnoův, kavyl sličný, kavyl olysalý, kavyl skalní, kavyl Ivanův, kavyl písečný a kavyl chlupatý. Najdeme je v nejteplejších a nejsušších územích naší replubliky.
Šafrán karpatský
Nebo-li Crocus heuffelianus. Je to rostlina karpatských horských luk. Původně k nám přišel ze Slovenska. Blízce přbuzným druhem mu je šafrán bělokvětý, jež je rozšířen i v Alpách. Dále je známý šafrán neapolský, který je občas pěstován a zplaňuje asi mnohem vzácněji než předešlé druhy.
Jeho výskyt je hodně vázán na extenzivně využívané luční porosty. Tyto lokality po zániku pastvy a kosení zarůstají vysokými travami a keřovými nálety a dochází na nich ke snížení druhové diverzity a v důsledku toho rovněž k ústupu šafránu.
Kvete především v březnu a dubnu ihned po sejití sněhu.
Třezalka sličná
Latinsky Hypericum elegans.
Centrum výskytu je v jihovýchodní Evropě. Na jihu sahá roste v jižní Jugoslávii, severně zasahuje izolovaně až do Porýní a Saska, na východě až na jižní Sibiř. U nás se tento druh objevuje vzácně ve středních Čechách a na jižní Moravě.
Daří se jí na výslunných svazích stepí a lesostepí, většinou na vápenci.
Kvete od června do července.
Známější je třezalka tečkovaná, která je využívána pro své léčivé účinky. Zvláště její nať. Působí jako antidepresivum, působí proti bakteriím, k léčení zánětů a ran, tlumí krvácení. Kontraindikací užití třezalkových drog je nízký krevní tlak, těžší formy cukrovky a alergie.
